K hledání pramenů používáme větévky dubové, jilmové nebo lískové, za zelena uříznuté, s neporušenou kůrou a ve tvaru rozsochy (V).
Držíme ji hrotem vzhůru, oba konce dlaněmi ven obrácenými, lehce ohýbajíce a stlačujíce. Takto projdeme pomalu místem šetření. Čas od času dupneme nohou, aniž bychom zvedli patu od země, až se hůlka pohne. Kráčíme-li nad vodou, hůlka se někdy stočí, jakoby se chtěla zlomiti.
K hledání pokladů vyrobíme svíčku z vosku a husího tuku. Připevníme ji na lískovou větev, zvláštním způsobem uříznutou a ohnutou do tvaru podkovy. Odebéřeme se na místo, kde se domnělý poklad nalézá a svíčku rozsvítíme. Blížíme-li se k úkrytu, plamen začne prskat. Jsme-li na místě – zhasne.
POZOR!!!
Tento článek pochází z knih i několik staletí starých a články zde uveřejněné neslouží jako návody, nýbrž jen jako ukázka čarování v minulosti a jako taková je určena především k pobavení.
Server České tradice neodpovídá za úrazy či škody, způsobené neodborným zacházením s články tohoto serveru.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet