Úvod TradiceJaro Sv. Vojtěch a zvyky

Sv. Vojtěch a zvyky

autor: České tradice - Martin
231 zobrazení

23.4. – Sv. Vojtěch pocházel z jednoho z nejmocnějších rodů – Slavníkovců. Narodil se kolem r. 957 a po vyléčení z těžké nemoci si vybral církevní život, v kterém byl podporován arcibiskupem Adalbertem Magdeburským, od kterého při biřmování obdržel jméno Adalbert. Vzdělání získal v Čechách a Magdeburku.
Dne 19. února 982 byl zvolen v Levém Hradci za účasti Boleslava II. druhým pražským biskupem.
Díky stále rostoucí rivalitě mezi Přemyslovci a Slavíkovci byl v r. 988 nucen opustit zem a odešel do Itálie. Na žádost českého knížete se roku 992 vrátil do Čech, kde významně přispěl k založení prvního mužského kláštera v Čechách. Po necelých dvou letech, tedy v roce 994 musel opět odejít z Čech. V roce 995 došlo k vyvraždění Slavníkovců.
Na jeho misijní cestě k Prusům byl roku 997 zabit. Polský kníže Boleslav I. Chrabrý vykoupil jeho tělo od Prusů a pohřbil je v Hnězdně. Ostatků Vojtěcha Slavíkovce se za svého vpádu do Polska r.1039 zmocnil Břetislav I. a přenesl je do Svatovítské katedrály v Praze ve snaze o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství.

Kouzlení s holoubkem
V předvečer svátku svatého Vojtěcha chodívala děvčata do lesa, aby si tam chytila mládě divokého holuba. To samozřejmě nebylo tak snadné a tak si většina děvčat kupovala mladé holoubky (holubičky byly pro tento účel nevhodné) u hajných či u dělníků, pracujících v lese.


Holoubka, který ještě neuměl létat, pak potají děvče přineslo tajně domů. Ve své komůrce pak holoubka opatrovala a krmila a to tak dlouho, dokud neuměl holoubek létat. Jakmile byl holoubek schopný létat, vstalo děvče velmi časně ráno a odneslo holoubka do černé kuchyně ke komínu, kde se ještě naposledy pomazlilo s holoubkem a zatímco jej pravou rukou drželo na svých ňadrech, levou rukou nakreslilo ve vzduchu tři kruhy. Poté vyhodilo holoubka do výšky a zatímco holoubek letěl komínem na svobodu, děvče proneslo:

Vylítni holoubku komínem ven!
Jen si mne Jeníčku, jen se mne vem.
Ulítni holoubku na svou skálu!
Jak já tě Jeníčku přec dostanu!

Neviděl-li nikdo nic z toho, co se pod komínem stalo, kouzlo prý zapůsobilo na jejího milého tak, že známost prý zaručeně skončila svatbou.

Holubářské čarování
Na den svatého Vojtěcha “čarovali” i holubáři. Důležité bylo získat kůži mladé lišky, zabité před svátkem svatého Jiří. Tu pak holubář připevnil na tyč s její pomocí vyhnal všechny holuby ze svého holubníku. Poté vylezl s tyčí na střechu stavení, tam s ní několikrát zatočil a poté upevnil ke komínu. Krátce nato začali přilétat i cizí holubi a spolu s domácími pak vlétali do holubníku.

Legenda z Milavče
Dříve bývalo u pastýřů dobytka zvykem při vyhánění na ranní pastvu troubit na roh. Troubením na roh dávali pastýři znamení hospodyním, aby otevřely vrata statků a vyhnaly svůj dobytek na náves, odkud je pak obecní pastýř hnal na obecní pastvinu. A stejně tak tomu bývalo v Milavči na Domažlicku až do doby, kdy se tudy vracel svatý Vojtěch z Říma. Unaven po cestě usnul poblíž obecní pastviny pod rozkvetlou lípou. Pastýř pasoucí dobytek zlomyslně zatroubil spícímu světci do ucha. Za to ho svatý Vojtěch potrestal hluchotou. Aby se toto už nikdy neopakovalo, rozhodli se milavečtí, že jejich pastýř už nikdy nebude troubit na roh, ale pouze práskat bičem.

Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Podmínky převzetí článku či ilustrace


Vložit komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a manipulací s těmito údaji prostřednictvím této webové stránky.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Tyto webové stránky využívají k poskytování svých služeb soubory cookies. Potvrdit Více informací

Podmínky využití textů naleznete na konci každého článku.
X