Květen je pod vlivem planety Venuše, ta je pojmenovaná podle bohyně lásky, štěstí, jara a milostné poezie.
Nikdo už nikdy nezjistí, zda to byla římská Venuše, řecká Afrodita, slovanská Lada či nějaká jiná bohyně lásky, která vedla ruku Karla Hynka Máchy, když psal proslulé verše:
Karel Hynek Mácha – Máj
Byl pozdní večer – první máj
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
A protože trocha poezie nikoho nezabije, vžil se v Praze hezký zvyk nosit v prvomájový podvečer k soše tohoto romantického básníka kytičku květů. Při té příležitosti se milenci zastaví pod rozkvetlou třešní (nebo břízou), protože, jak praví lidová moudrost, dívka na prvního máje nepolíbená do roka uschne. Májové oslavy tedy nebyly jen záležitostí vesnice, ale pronikly i do měst. Známé jsou například tradiční jarní studentské slavnosti – majálesy.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace