24.4. – Svatý Jiří se narodil ve 3. století n.l. v urozené rodině. Křesťanskou víru zdědil po svém otci, který byl jako křesťan umučen. Nastoupil úspěšnou vojenskou dráhu, ale když začalo za vlády císaře Diokleciána pronásledování křesťanů, byl i on po svém vyznání ke křesťanské víře uvězněn a mučen. Své víry se nevzdal a proto byl roku 303 popraven.
Podle lidové víry se tento den otevírala země. Proto se neměla toho dne pít voda ze studní, protože prý byla jedovatá. V tento den vylézali z omlazené země hadi a štíři, aby pak trápili lidi po celé léto.
Den sv. Jiří býval pro Slovany prvním dnem koupání v přírodě. Slunce ohřívalo zemi blahodárnými paprsky, po nichž toužila děvčata už o Smrtné neděli, když vynášela smrtku ze vsi. Tehdy zpívávala:
Smrtelná neděle, kams dala klíče?
Dala jsem je dala svatému Jiří.
Svatý Jiří volá, země se otevírá,
aby rostla tráva, tráva zelená.
Svatý Jiří jede k nám,
po věnečku veze nám,
nám, nám, českým panenkám!
Na sv. Jiří prý také slavík poprvé zazpívá. Svátek sv. Jiří nám připomíná každoroční památná pouť na svatou horu Říp, která bývala hojně navštěvována a konala se vždy následující neděli po tomto svátku. Lidové podání zachovalo zajímavé rčení o posvátném Řípu: “Když se psaly tři šístky (666), byla na Řípu pohanská svatyně, když se psaly tři devítky (999), stál tam křesťanský kostelík.”
Největší radost z příchodu sv. Jiří měly děti, které v tento den vysokými hlásky odříkávaly:
Svatý Jiří vstává,
zem odemykává,
aby tráva rostla,
travička zelená,
růžička červená,
fiala modrá,
všelijaké kvítí,
na věnečky vití.
Čtyřlístek nalezený před svátkem sv. Jiří se vyznačoval čarovnou mocí. O kouzelném jetelíčku se říkalo: “Jetelinka o čtyřech listech na milost, o pěti na děti, o šesti na štěstí, o sedmi na smrt”. Jak je vidět, tak se sedmička ne vždy spojovala se štěstím. Svatý Jiří býval od 12. stol. zobrazován na koni jako rytíř zabíjející kopím saň, kde postava rytíře symbolizovala neohroženého bojovníka za víru, zatímco saň zlo. Peníz s tímto vyobrazením, býval všeobecně oblíbeným amuletem vojáků a myslivců, jelikož jim často hrozilo nebezpečí smrti. Tyto penízky a medailonky měly podle lidového vyprávění, uchraňovat majitele od poranění a byly proto ve velké vážnosti.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet