Před sto lety bývala svatba na našem venkově nejslavnější rodinnou událostí. Nebyla jen záležitostí dvou mladých lidí a jejich rodin, ale měla ráz svátků celé vesnice. Svatby či veselky, někde sobáš, byly slaveny velmi okázale, vesele a hlučně. Bylo až neuvěřitelné, že naši šetrní předkové, často žijící ve skromných poměrech, mohli tak bohatou hostinu trvající tři až čtyři dny pro tak velký počet hostů připravit. Ale i při tom počtu hostí to nepřišlo tak draho, poněvadž pozvaní posílali nebo přinesli do domu nevěsty tvaroh, máslo, smetanu, vejce, cukr, kávu, mák, hrách, kuřata, husy, kachny a to snad ve všech krajích od Plzeňska po Hodonínsko. Na svatbě v rodině zámožného sedláka zabili jalovici, někdy vola, jedno až dvě prasata a bezpočet drůbeže. Na chudších svatbách se zabilo jedno prase a v horských krajích, např. na Valašsku, převládalo maso skopové a drobné domácí zvířectvo, jako je jehně, kůzle nebo králík.
Svatby se konaly většinou v úterý a trvaly tři až čtyři dny. Často se „strojívaly“ v masopustě. Několik dní před svatbou se pekly koláče. V pondělí, např. na Plzeňsku, chodila nevěsta po vsi s koláči. Dostal každý, ať chalupník nebo podruh.
Jídelníček
Výběr pokrmů na svatební hostinu se různil podle krajových zvyklostí a majetnosti rodiny, ale některé pokrmy najdeme na svatbě na Kozákovsku, Milevsku, Chodsku, na Vysočině i na Valašsku, na Horňácku, Slovácku i na Hané. Pokrmy se podávaly v obměněném pořadí a počtu. Po polévce to bylo většinou vařené hovězí maso s omáčkou většinou smetanovou, pak dušené nebo pečené na slanině s příchutí zázvoru nebo česneku. Vepřová a telecí pečeně se pekla v peci. Vepřové se podávalo se zelím, telecí s kompotem z čerstvého nebo sušeného ovoce. Slepice byly většinou vařeny v polévce, husy, kachny a kuřata pečené, někdy plněné jablky, později i jinými náplněmi. Z drtěk se připravovala polévka a podávala se ke snídani. Vnitřnosti se upravovaly s omáčkou nakyselo a podávaly se s chlebem. Skopové maso se peklo, vařilo nebo dusilo se zeleninou, jako je řepa, tuřín či mrkev nebo se podávalo pečené se zelím. Masa bývalo o svatbách vždy hojně, více než při jiných slavnostních hostinách a upravovalo se jako o posvícení nebo o jiných svátcích.
Podle různých zápisků patřila ke svatebním pokrmům sladká krupičná kaše s medem a dávala se hlavně dětem.
O rozveselení svatebčanů, udržování dobré nálady a vyplnění času od podání jednoho pokrmu k druhému se starali družbové a bavili hosty různými žertíky, vtipy a „řečňováním“, které se částečně vztahovalo k předkládanému pokrmu. Při hostině házeli hosté po sobě, ale hlavně po nevěstě a ženichovi barevnými kuličkami, dříve hrachem, který byl symbolem hojnosti a plodnosti.
Zdroj: A. Straková – Kuchyň posvícenská i všední, knižní archív České tradice, internet