Odpoledne je čas na svatební veselí. Pokud je přítomná hudba (reprodukovaná nebo živá), přichází na řadu novomanželské sólo. Ženich má provést manželku, pak její matku a nezapomíná ani na svou maminku. Otcové provedou novomanželku a pak i své manželky navzájem.
Převlékání do masek mívalo dříve mytologický význam. Odhánělo se tím zlo od novomanželů. Dnes masky vybírají peníze od svatebčanů pro novomanžele “na kolébku”. Dalším zvykem, který pochází zřejmě z pohanských dob, kdy si muž odvlekl vyhlídnutou ženu, je “unášení nevěsty”. Spíše se tento zvyk nedoporučuje. Upadá nálada a většina svatebčanů se začne po zmizení únosců, nevěsty a záhy i hledajícího manžela s pomocníky, nudit.
Novomanželé mají také zvláštní privilegium. Mohou kdykoliv během odpoledne odejít bez rozloučení a nepozorovaně, aniž by tím porušili společenskou etiketu.
Po svatbě
Po svatbě si většinou berou novomanželé několik volných dnů pro sebe. Pokud nejedou na svatební cestu, čeká je i tak řada složitých úkonů s novými doklady atd.
Svatebčané se rozjíždějí domů i se svatební výslužkou (dorty, koláčky, chlebíčky). A pro novomanžele začíná první společný den na jejich společné cestě za štěstím.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet