Pořádání svatby náleželo tzv.”tlampači”, kterému se někde říkalo “starosvat” nebo i “družba”, na Moravě se mu říkalo smluvčí.
Vyhlídl-li si junák děvče, pak bylo úkolem tlampače odstranit všechny překážky a protivenství příbuzenstvem obou stran a pomoci dohodnout rodičům věno.
Jednoho svátečního podvečera se sešli příbuzní ženicha i nevěsty u nevěstiných rodičů na námluvy, aby se ústně dohodli a všem nedorozuměním předešli. Ženich přicházel obyčejně s otcem a tlampačem. Ženich vstupoval do dveří jako první a tlampač jako poslední, všichni až na otce ozdobeni na rukávech rozmarýnou. Když otec ženicha přednesl jménem syna žádost a nevěstiny rodiče svolili ke sňatku, dohodli se ještě na věnu a dali sepsat rychtářema konšely svatební smlouvu.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace