Při odjezdu na svatební obřad je zvykem tropit hluk a velký rámus. Dělá se to tak téměř všude. Dříve se práskalo bičem, dnes se troubí klaksony vozidel. Dělo se tak, aby se zahnalo zlo a nemohlo ublížit novomanželům.
Po příjezdu na radnici nás seznámí matrikářka nebo pracovník pověřený uvedením svatebčanů k obřadu. Vyžádá si od nás doklady totožnosti, ženich odevzdá snubní prsteny a bude nám řečeno, co nás v následujících chvílích čeká, včetně seřazení svatebčanů a jejich uvedení k obřadu. Domluven bude jistě i hudební doprovod. Doporučuje se zůstat u klasických svatebních pochodů od Wagnera či Mendelsohna. Je to klasika.
Při příchodu oddávajícího všichni svatebčané povstanou. V obřadní síni nesmí chybět státní znak. Také oddávající má na sobě stuhu v barvách trikolory. Po představení a oboustranném “ano” jsou vyzváni k výměně snubních prstenů. První navléká prsten ženich nevěstě, teprve potom nevěsta ženichovi. Poté jsou oddávajícím vyzváni k prvnímu manželskému polibku. Pokud má nevěsta na hlavě závoj, ženich jej opatrně přehodí přes nevěstinu hlavu a po polibku, který by měl být spíše symbolický a jemný, závoj tak zůstane. Následuje podpis novomanželů a svědků.
První přichází poblahopřát oddávající, poté matrikářka, za nimi svědci, rodiče, příbuzní a nakonec hosté. Při východu z radnice nastává velké společné foto. Na celém světě a v poslední době i u nás je možné spatřit hezký zvyk – posypávání novomanželů – okvětními lístky, rýží, semínky, zrním, papírovými konfetami atd. Tento zvyk má přinést novomanželům blahobyt a zdravé potomstvo.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace