Dušičky – zvyky a obyčeje

Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých a den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládali věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy.

Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to jsou všechno sousedé po smrti. V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky.
Hodně hospodyň dělalo dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky.

Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý jste bílý,
některý jste černý.

Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy.
V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit.
Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce.
Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo – housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova.
Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.

Že z evropského svátku dušiček vznikl anglosaský svátek Halloween ví téměř každý, ale málokdo tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v USA, tzn. s průvody strašidelných a děsivých masek.

Úryvek z knihy “Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim”
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Podmínky převzetí článku či ilustrace