Svátek svatého Václava byl mezi lidmi natolik oblíben, že jej slavila doslova celá země. V tento slavný den se konávaly slavnostní mše, poutě, svatováclavské posvícení a lidové veselice. Počet věřících, putujících do Prahy k hrobu svatého Václava, se každým rokem se zvyšoval.
Tento den byl i zlomovým dnem v hospodářství. Toho dne se pasáci vraceli se stádem ze salaší zpět do nížin.
Na Plzeňsku v neděli před nebo po svátku svatého Václava se scházeli na návsi čeledíni a děvečky a volili chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou z pozlaceného papíru s pestrobarevnými stužkami. Nato vytvořili „královský“ průvod, který pak procházel celou vsí a prosil po staveních o dárek. Když průvod vešel za doprovodu hudby na dvorek domu, vystoupil jeden z královských služebníků a zazpíval:
Chudý král a králka prosí
o pár buchtiček nebo vajíček.
Nadělte raděj víc vajíček,
nežli vdolečků a buchtiček,
protože náš chudý král,
těžkou stravu požíval.
My mu chceme zdraví zachovati,
proto musíme mnoho vajec sebrati.
Když mu několik kop vajec dáte,
ty vy leckdes v domě ležet máte.
Vy to na statku nepoznáte,
když je králi, králce shledáte,
těmi se jim život prodlouží,
svatý Václav se Vám odslouží.
Poté vystoupil další sloužící a pokračoval ve zpívání:
Naše králka bosa chodí,
tluče nohy v kamení,
bílé nohy v rose brodí.
Prosíme, pomozte lidi,
naší chudé králce,
jako ňákej žebračce.
Královna a služka bosa,
musí chodit když je rosa.
Chudá královna, chudý král,
běda kdyby nic nedostal.
Nemají volů ani krav,
velmi nuzný je jejich stav.
Prosíme Vás pomozte,
proto Vy neschudnete,
když hojných vajec, chlebů
a sejrů nadělíte.
Hospodyně pak většinou podarovala průvod několika vejci, chlebem nebo kouskem pečínky. Všichni účastníci průvodu hezky poděkovali, popřáli mnoho štěstí a pokračovali k jinému stavení. Večer se všichni sešli v místním hostinci, kde se z výslužky konala hostina.
Po svátku svatého Václava nastával čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet