28.9. – Svatý Václav se narodil kolem roku 907 jako starší syn Vratislava I. Jeho výchovu si vzala na starost jeho babička svatá Ludmila, která za něho v době jeho nedospělosti, kdy měl převzít vládu po svém zemřelém otci vládla.
Svatý Václav byl díky své křesťanské výchově a jeho dobročinným skutkům velmi oblíbený mezi chudými a utlačovanými. Jeho úzká spolupráce se západní církví vyvolala odpor u stále ještě pohanské šlechty, ke které byl velmi přísný a jeho mladšího bratra Boleslava, který velmi toužil po vládě.
V roce 929 byl poražen německým králem Jindřichem I. Saským a tím pádem byly české země nuceny platit poplatek za mír, čímž si opozici ještě více znepřátelil.
Mezi oběma bratry vznikl konflikt, který vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl na popud Boleslava I. nakonec svatý Václav ráno dne 28. září roku 929 zavražděn.
Hned po jeho smrti se stal Bolestav I. českým knížetem. Poté co se ujal vlády, nechal převézt ostatky Václava do Prahy do Václavem založeného chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde zůstaly ve Svatováclavské kapli uložené dodnes.
Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec. Nejprve tomu tak bylo v Čechách, teprve později byl uctíván i v dalších zemích.
Od druhé poloviny 11. století je svatý Václav chápán jako vládce a ochránce českého státu, čeští panovníci jsou bráni lidem jen jako jeho zástupci. Dokonce i „otec vlasti“ Karel IV. Podporoval svatováclavský kult a jemu zasvětil české korunovační klenoty – Svatováclavská koruna.
„Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ani budoucím.“
Svatý Václav je patronem především České republiky, ale i vinařů a sládků. Bývá zobrazen s korouhví, někdy s orlem a holí.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet