Večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi „Barborky“. Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích, z nichž jedna měla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým podarovávala malé děti.
Na Bechyňsku jich chodívalo někdy až šest. Jedna z nich měla zvoneček a každá vlasy rozčesané přes obličej, na hlavě někdy korunku, někdy věneček. V levé ruce košíček s dárky pro hodné děti a v pravé ruce metlu pro ty zlobivé. Svůj příchod do stavení ohlašovaly jak zvonkem, tak šleháním metlami na okno.
V Roudnici odměňovaly hodné děti zvláštním pečivem, kterému se říkalo „barborky“ nebo také „fakulkami“. Podle lidového vyprávění je posílal „barborky“ na zem svatý Petr po zlatém provazu.
My tři Barborky jsme,
z daleké země jdeme
a dárky Vám neseme.
Neseme, neseme, velice to krásné,
kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme
a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace
7 komentáře
U nás ve vesnici se drží. Každé dítě musí zazpívat písničku aby dostalo odměnu.
To je krásny .Odkud jste.
Dobrý den, v rodné vsi maminky, v Jitkově na Vysočině se tento zvyk a mnoho další také dodržuje a je to moc milé. Jen jsem nevěděla, jak to se Svatou Barborou bylo a po přečtení jejího krutého osudu to dětem asi podám trochu zaobaleně. Dík za hezké stránky.
My jsme dávali na okno punčochu a ráno jsme tam měli brambory,uhlí,a dobrůtky,když jsem to dnes řekla vnučkám,tak se mi jejich maminka vysmála…..na Barborku se fakt zapomělo,jen ta větvička se uchovala….škoda
Naprosto souhlasim. Je to velika skoda. Take na to rada vzpominam. Za dvermi ci okny byla smes vseho mozneho uhliky, brambory, orechy nejaka ta sladkost…. ted mam sama deti 5let a 2 roky a pokracuji v tradici. Vypada, ze v okoli asi jedina, ale nevadi…
Tuto tradici jsem letos viděl zachovávat v Želetavě na Vysočině – Horácku. Krásný zvyk, bylo by vhodné jej obnovit, ostatně jako jiné krásné zvyky, které v dřívějších dobách byly samozřejmostí.
u nás se tento svátek slavil, vždycky na sv.Barboru někdo zazvonil na dveře(maminka 🙂 a tam mísa plná dobrot, nikdo to jiný neznal v mém okolí(Praha), všichni Mikuláš, ale tohle bylo prostě krásný-poetický