Před sto lety bývala svatba na našem venkově nejslavnější rodinnou událostí. Nebyla jen záležitostí dvou mladých lidí a jejich rodin, ale měla ráz svátků celé vesnice. Svatby či veselky, někde sobáš, byly slaveny velmi okázale, vesele a hlučně. Bylo až neuvěřitelné, že naši šetrní předkové, často žijící ve skromných poměrech, mohli tak bohatou hostinu trvající tři až čtyři dny pro tak velký počet hostů připravit. Ale i při tom počtu hostí to nepřišlo tak draho, poněvadž pozvaní posílali nebo přinesli do domu nevěsty tvaroh, máslo, smetanu, vejce, cukr, kávu, mák, hrách, kuřata, husy, kachny a to snad ve všech krajích od Plzeňska po Hodonínsko. Na svatbě v rodině zámožného sedláka zabili jalovici, někdy vola, jedno až dvě prasata a bezpočet drůbeže. Na chudších svatbách se zabilo jedno prase a v horských krajích, např. na Valašsku, převládalo maso skopové a drobné domácí zvířectvo, jako je jehně, kůzle nebo králík.
Svatby se konaly většinou v úterý a trvaly tři až čtyři dny. Často se „strojívaly“ v masopustě. Několik dní před svatbou se pekly koláče. V pondělí, např. na Plzeňsku, chodila nevěsta po vsi s koláči. Dostal každý, ať chalupník nebo podruh.
Jídelníček
Výběr pokrmů na svatební hostinu se různil podle krajových zvyklostí a majetnosti rodiny, ale některé pokrmy najdeme na svatbě na Kozákovsku, Milevsku, Chodsku, na Vysočině i na Valašsku, na Horňácku, Slovácku i na Hané. Pokrmy se podávaly v obměněném pořadí a počtu. Po polévce to bylo většinou vařené hovězí maso s omáčkou většinou smetanovou, pak dušené nebo pečené na slanině s příchutí zázvoru nebo česneku. Vepřová a telecí pečeně se pekla v peci. Vepřové se podávalo se zelím, telecí s kompotem z čerstvého nebo sušeného ovoce. Slepice byly většinou vařeny v polévce, husy, kachny a kuřata pečené, někdy plněné jablky, později i jinými náplněmi. Z drtěk se připravovala polévka a podávala se ke snídani. Vnitřnosti se upravovaly s omáčkou nakyselo a podávaly se s chlebem. Skopové maso se peklo, vařilo nebo dusilo se zeleninou, jako je řepa, tuřín či mrkev nebo se podávalo pečené se zelím. Masa bývalo o svatbách vždy hojně, více než při jiných slavnostních hostinách a upravovalo se jako o posvícení nebo o jiných svátcích.
Podle různých zápisků patřila ke svatebním pokrmům sladká krupičná kaše s medem a dávala se hlavně dětem.
O rozveselení svatebčanů, udržování dobré nálady a vyplnění času od podání jednoho pokrmu k druhému se starali družbové a bavili hosty různými žertíky, vtipy a „řečňováním“, které se částečně vztahovalo k předkládanému pokrmu. Při hostině házeli hosté po sobě, ale hlavně po nevěstě a ženichovi barevnými kuličkami, dříve hrachem, který byl symbolem hojnosti a plodnosti.
Zdroj: A. Straková – Kuchyň posvícenská i všední, knižní archív České tradice, internet
Pátek třináctého je pověra, vepsaná do podvědomí lidí. Někteří tak věří, že tento den přináší…
bochník 1,8kg, po upečení 1,5kg České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, praslovanské…
Nemluvně, pokud z něho nechtěli rodiče mít člověka namyšleného, bylo oblékáno do starého oblečení. Obecně…
Rodiče dříve velmi dbali na to, aby jejich narozené dítě bylo co nejdříve pokřtěno, aby…
This website uses cookies.