K hledání pramenů používáme větévky dubové, jilmové nebo lískové, za zelena uříznuté, s neporušenou kůrou a ve tvaru rozsochy (V).
Držíme ji hrotem vzhůru, oba konce dlaněmi ven obrácenými, lehce ohýbajíce a stlačujíce. Takto projdeme pomalu místem šetření. Čas od času dupneme nohou, aniž bychom zvedli patu od země, až se hůlka pohne. Kráčíme-li nad vodou, hůlka se někdy stočí, jakoby se chtěla zlomiti.
K hledání pokladů vyrobíme svíčku z vosku a husího tuku. Připevníme ji na lískovou větev, zvláštním způsobem uříznutou a ohnutou do tvaru podkovy. Odebéřeme se na místo, kde se domnělý poklad nalézá a svíčku rozsvítíme. Blížíme-li se k úkrytu, plamen začne prskat. Jsme-li na místě – zhasne.
POZOR!!!
Tento článek pochází z knih i několik staletí starých a články zde uveřejněné neslouží jako návody, nýbrž jen jako ukázka čarování v minulosti a jako taková je určena především k pobavení.
Server České tradice neodpovídá za úrazy či škody, způsobené neodborným zacházením s články tohoto serveru.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Pátek třináctého je pověra, vepsaná do podvědomí lidí. Někteří tak věří, že tento den přináší…
bochník 1,8kg, po upečení 1,5kg České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, praslovanské…
Nemluvně, pokud z něho nechtěli rodiče mít člověka namyšleného, bylo oblékáno do starého oblečení. Obecně…
Rodiče dříve velmi dbali na to, aby jejich narozené dítě bylo co nejdříve pokřtěno, aby…
This website uses cookies.