Stejně jako žně tak i česání chmele bylo vyvrcholením dlouhodobé a namáhavé práce. Na Rakovnicko, Lounsko a další regiony začali sjíždět česáči, aby hospodářům pomohly sklidit „zelené zlato“, jak je také chmel (žlutozelené šištičky), nazýván.
Oproti žním, což byla práce především venkovského lidu, byla sklizeň – česání chmele prací hlavně lidí z měst. Česání chmele probíhalo podle zavedených starých zvyků. Každá parta česáčů měla přidělené své místo. Se sklizní se začínalo hned brzy ráno. Každý česáč měl svou řadu rostlin, kterou obratně čistil – tzn. musel otrhat šištičky bez listů a se stopkami.
Množství natrhaných šištiček se měřilo na čtvrťáky neboli věrtele. Kolik věrtelů česáč natrhal, tolik dostal „plechů“ – známek. Taková značka bývala nějak označena značkou nebo jménem majitele chmelnice. Získané známky česáč večer odevzdal majiteli chmelnice a ten si jejich počet u každého jména zaznamenal. Podle množství známek se řídila výška mzdy. Mimo mzdy dostávaly česáči od hospodáře zdarma jednoduchou stravu a nocleh na půdě nebo ve stodole.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Pátek třináctého je pověra, vepsaná do podvědomí lidí. Někteří tak věří, že tento den přináší…
bochník 1,8kg, po upečení 1,5kg České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, praslovanské…
Nemluvně, pokud z něho nechtěli rodiče mít člověka namyšleného, bylo oblékáno do starého oblečení. Obecně…
Rodiče dříve velmi dbali na to, aby jejich narozené dítě bylo co nejdříve pokřtěno, aby…
This website uses cookies.