Svatý Václav a hora Blaník

Když vzpomínáme na svatého Václava, nemůžeme opomenout ani horu Blaník, ke které se váže jedna svatováclavská legenda. Ve Starých pověstech českých se praví:

Až bude české zemi nejhůř, až bude tísněna cizími vojsky ze čtyř stran, až Praha zanikne a vozka zapráská bičem na místě, kde stávala, až budou Čechy jen tak velké, že se vejdou na jediný vůz, až se rybník u Býkovic po okraj naplní krví – teprve potom se na Blaníku zazelená suchý dub, vyschlý pramen vytryskne a rytíři, spící v nitru hory, procitnou a v čele s knížetem Václavem vyjedou na pomoc.

Tato pověst o Blanických rytířích se šíří z generace na generaci již celá staletí. Prapůvod pověsti vznikl zřejmě v 15. století vypravováním prostých lidí na základě událostí, kdy došlo téměř až zázračným způsobem u vesnice Býkovice, která leží na jihovýchodním úpatí hory Blaník, k porážce nepřátelského vojska.

Nejemotivněji samozřejmě legenda působila v devatenáctém století v době, kdy byl český národ utiskován a bojoval o své bytí a nebytí, o zachování jazyka, kultury, historických tradic i svou svébytnost. Právě v té době legenda o svatováclavském vojsku zazněla v tónech známé Smetanovy symfonické básně, v Jiráskových pověstech a v romantických obrazech Julia Mařáka.

Existuje velké množství příběhů o spících rytířích a lidech, kteří se v okolí hory ztratili, aby se o několik let později v pořádku vrátili. Den uvnitř hory je prý dlouhý jako rok na povrchu. Alois Jirásek ve Starých pověstech českých zmiňuje kováře, který přikývl na pozvání neznámého rytíře z Blaníku, aby mu v hoře okoval koně. Kovář šel a když dokončil svojí práci, dali mu rytíři pytel plný smetí. Ve zlosti pak kovář vysypal celý pytel pod kopcem. V Louňovicích se pak všichni divili, kam kovář na celý rok zmizel. Když pak vyprávěl, co se mu přihodilo, šáhl do pytle a nahmatal tři dukáty. Teprve v tu chvíli poznal, jakou udělal chybu, když pytel vysypal. Honem utíkal k hoře, ale nenašel ani dukáty, ani smetí. Další zajímavý příběh se vztahuje k základnímu kameni pro Národní divadlo. Když ho na Blaníku v roce 1868 vylamovali, stala se tragická událost. Při odstřelu tehdy zahynul kamenický pomocník Václav Podbrdský z Louňovic, který udělal špatný krok a zřítil se z výšky 60 metrů. Tak to alespoň prohlásilo nezávisle na sobě mnoho očitých svědků. Jeho tělo se však nikdy nenašlo a tak byl prohlášen úřady za mrtvého. O osmnáct let později se “nebožtík” objevil a podal u vlašimského soudu žalobu za to, že mu za práci při lámání kamene nebyla vyplacena mzda. Při vyšetřování, zda nejde o podvod, potvrdili totožnost Podbrdskému jeho příbuzní a přátelé. Před soudem vypověděl, že po pádu se probral ve velkém klenutém sále, kde se jej ujala krásná dívka. Postupně se zde prý setkal nejen s blanickými rytíři, ale i s Cyrilem a Metodějem, Karlem IV., Janem Husem a dalšími. Jejich řeči prý nerozumněl, myšlenkám ano. Podle kameníka Václava Podbrského to vše mělo trvat 18 hodin. Teprve když vyšel z Blaníku ven, s hrůzou zjistil, že uplynulo 18 let… K tomu je nutno dodat, že soud vyhrál.

Od roku 1989 se pravidelně pořádají Svatováclavské slavnosti, kdy na svůj svátek sjíždí z Velkého Blaníku na bílem koni sv. Václav s doprovodem svých vojáků na louňovické náměstí, kde se konají vlastní oslavy.

Zdroje: cs.wikipedia.org, www.lounovicepodblanikem.cz
ilustrace: Věnceslav Černý

Podmínky převzetí článku či ilustrace