Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.
Lidé, kteří šli na Boží tělo do kostela měli sebou na posvěcení věnečky a věnce, zhotovené z různých lučních bylin. Hospodyně pak takový věnec dávala dobytku a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství před bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které zdobily oltáře prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrost pak len do závratných výšek. Cestu po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky.
Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Pátek třináctého je pověra, vepsaná do podvědomí lidí. Někteří tak věří, že tento den přináší…
bochník 1,8kg, po upečení 1,5kg České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, praslovanské…
Nemluvně, pokud z něho nechtěli rodiče mít člověka namyšleného, bylo oblékáno do starého oblečení. Obecně…
Rodiče dříve velmi dbali na to, aby jejich narozené dítě bylo co nejdříve pokřtěno, aby…
This website uses cookies.