O sv. Václavovi

V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou, která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem.

Poté, co se jeho otec Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. V době studií, asi roku 915, uspořádal kníže svému synovi postřižiny. Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět.

V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. S tím byl spojen i poplatek, který měl český kníže odvádět římskému králi. Nedlouho poté založil Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta ,část ostatků světce získal od Jindřicha. Tento směr politiky knížete Václava se nelíbil straně, která nechtěla přijmout uvedené nábožensko-politické vazby. Jejím reprezentantem byl mladší Václavův bratr Boleslav I. Ukrutný), který sídlil ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi, kde si Boleslav postavil hrad. Boleslavova opozice vycházela patrně z podobných kořenů jako poručenská vláda Drahomířina. Všechny pozdější literární prameny líčí Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky však není známo. Legendy uvádějí jeho syna Zbraslava.
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou, která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. V době studií, asi roku 915, uspořádal kníže svému synovi postřižiny. Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. S tím byl spojen i poplatek, který měl český kníže odvádět římskému králi. Nedlouho poté založil Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta ,část ostatků světce získal od Jindřicha. Tento směr politiky knížete Václava se nelíbil straně, která nechtěla přijmout uvedené nábožensko-politické vazby. Jejím reprezentantem byl mladší Václavův bratr Boleslav I. Ukrutný), který sídlil ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi, kde si Boleslav postavil hrad. Boleslavova opozice vycházela patrně z podobných kořenů jako poručenská vláda Drahomířina. Všechny pozdější literární prameny líčí Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky však není známo. Legendy uvádějí jeho syna Zbraslava.
V dětství byl Václav, syn Drahomíry, vychováván na Tetíně svou babičkou Ludmilou, která ho nechala vyučovat slovanským knězem Pavlem. Poté, co se jeho otec Vratislav stal pražským knížetem, byl Václav poslán do Budče, kde se učil latině. V době studií, asi roku 915, uspořádal kníže svému synovi postřižiny. Po Vratislavově smrti v únoru 921 začala krátká poručenská vláda Ludmily. Ta však byla již v září toho roku zavražděna a poručnictví za nezletilého Václava přejala Drahomíra. Václav se ujal vlády patrně roku 922. Zapudil svou matku, po čase ji však přijal zpět. V roce 924 nechal převézt Ludmiliny ostatky z Tetína na Pražský hrad, kde je slavnostně pohřbil. Václavova vláda byla od počátku charakteristická podporou křesťanské církve. V roce 929 byl Václav nucen poddat se římskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi, který s vojskem přitáhl až k Praze. S tím byl spojen i poplatek, který měl český kníže odvádět římskému králi. Nedlouho poté založil Václav na Pražském hradě kostel sv. Víta ,část ostatků světce získal od Jindřicha. Tento směr politiky knížete Václava se nelíbil straně, která nechtěla přijmout uvedené nábožensko-politické vazby. Jejím reprezentantem byl mladší Václavův bratr Boleslav I. Ukrutný), který sídlil ve svém údělném knížectví v (Staré) Boleslavi, kde si Boleslav postavil hrad. Boleslavova opozice vycházela patrně z podobných kořenů jako poručenská vláda Drahomířina. Všechny pozdější literární prameny líčí Václavův a Boleslavův konflikt jako velmi osobní. Vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl kníže ráno dne 28.9.935 (ve starší literatuře bývá uváděno datum 929, které nalezneme i u Kristiána) zavražděn. Boleslav se svou družinou obsadil Pražský hrad a stal se knížetem. Záhy dal převézt Václavovo tělo do nového chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou jeho ostatky uloženy ve Svatovítské kapli dodnes.
Velice důležitou roli sehrála postava knížete Václava jako národního patrona a světce, za něhož byl považován již ve druhé polovině 10. století. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a zejména lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské. Vlivem reformace v 16. století slábla, ale v baroku byla zase oživena. Václav byl pravděpodobně ženat, jméno manželky však není známo. Legendy uvádějí jeho syna Zbraslava.

Autor: marrca

Podmínky převzetí článku či ilustrace