Martínkové

Svátek svatého Martina byl důležitým dnem v životě čeledníků a děveček, neboť zpravidla v tento den většina z nich (Martínkové) měnila službu a dostávala za svou práci mzdu. Někteří smlouvu s hospodářem prodloužili a ti ostatní odcházeli za lepší službou. Takový odchod ze služby spojený s obdržením peněz býval důvodem k pořádné oslavě. Mnozí tak propili a projedli svou celoroční mzdu během jednoho dne bez ohledu na to, zda již měl zajištěno nové místo nebo ne. S oslavou byl spojen nadměrný hluk a následovně i řádění čeledi.

O jejich řádění vypovídá záznam z roku 1590:
Martínkové i jiná chasa okolo Prahy, sebravše se v nemalém počtu v krčmě pod Prahou, přišli k Roztokám, tvrzi pana Davida Boryně. Tu nalezše zavřenou, někteří jsou povědomi, kterak se spouští, otevřeli sobě a zmocnivše se předně čeládky a ji uzavíravše, potom udeřili na starého pána, kterýž leže v komoře sám jediný, porozuměl, co se děje, vstal a vzal pytlýk peněz, vyhodil jim, řka: ,Nu, padouškové, vím já, že byste vy pili; vezměte sobě a jděte do krčmy a propijte je.“ Oni však nemajíci na tom dosti, vzavše nějakou kládu, i vyrazili dveře, a tak i pana zmocnivše se, byli by ho tu hned i zabili, kdyby jeden z nich jeho nezastoupil. Volky nevolky dal jim klice. Nabrali si peněz, zlata, stříbra a táhli dál.
Není divu, že pojmenování „Martínek“ bylo velmi handlivé a později označovalo člověka, který nezřízeně pije a z opilosti tropí škodu.

Úryvek z knihy “Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim”
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Podmínky převzetí článku či ilustrace