Vinobraní připadá na období mezi sklizní na polích a podzimní setbou. V krajích, kde byly vinohrady, patřilo vinobraní k největším svátkům v roce – zejména pokud byla úroda vína zvláště dobrá.
Ženy sbíraly hrozny vína do košů a ty pak odnášely do kádí. Tomu ale předcházel jeden prastarý zvyk. V předvečer svátku narození Panny Marie (8.9.) se především v krajích na jižní Moravě „zarážela hora“. Hlídač – hotař vinohradu nechal ráno v kostele u zpovědi posvětit kytici polních květů. Poté se odebral k vinohradu, kde nabodl na dlouhé bidlo na jeden konec jablko a k němu přivázal kytici. Pak vykopal jámu, položil přes ní takto ozdobené bidlo a rozdělal oheň, na kterém spálil posvěcenou kytici z loňského roku. Na to přišel starosta s hospodářem, třikráte obešli jámu, pokropili jí svěcenou vodou a pomodlili se. Modlitby byli směřované hlavně ke sv. Urbanovi – patronovi všech vinařů. Po motlitbě každý, kdo pracoval na vinici, hodil do jámy tři hrozny vína. V jámě vztyčili ozdobené bidlo a zaházeli jí. Vztyčení bidla značilo, že je vinohrad uzavřen a nikdo do něj nesměl až do vinobraní vstoupit.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace