Úvod TradiceJaroVelikonoce Velikonoční symboly

Velikonoční symboly

autor: České tradice - Martin
2,6K views

Pentle, mašle. Pokud děvče při pondělní koledě navázalo na pomlázku barevnou mašli, mohlo se v ní skrývat tajné poselství:
Červenou barvou naznačovala, že má hocha ráda. Modrou barvu mu dávala naději. Chlapec obdarovaný zelenou stuhou byl oblíbený. Naproti tomu ten, kdo obdržel stuhu žluté barvy, byl neoblíbený a dívka mu dávala najevo svůj nezájem.

Kočičky. Dalším symbolem Velikonoc jako svátku jara jsou větvičky jívy „kočičky“, tedy lépe řečeno svěcené kočičky.V evropské kultuře nahradili palmové ratolesti, kterými byl Ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán.
Lidé od pradávna věřili, že „kočičky“ posvěcené na Květnou neděli mají magickou moc. Tři kočičky z posvěcené snítky bývaly prý lékem proti bolesti v krku a zimnici. Přidávaly se také kravám do krmení, aby dobře dojily. Hospodář kladl větvičky jívy za krov a zapíchával je na kraj pole. Věřil, že stavení bude ochráněno před bleskem a že úrodu nepomlátí kroupy.
Na Velký pátek pomáhal vrbový proutek otevřít zemi i skálu a ukázat tak skryté poklady. Dívky se chodívaly tento den česat pod velkou vrbu, aby měly dlouhé a zdravé vlasy.
A nakonec na Velikonoční pondělí chlapci chodily a chodí po koledě a šlehají dívky s pomlázkou spletenou z čerstvých vrbových proutků, aby byly čiperné a veselé po celý rok.
S Velikonocemi jsou spojeny například i obyčejné kopřivy, které se přidávají do velikonočních nádivek.

Zajíček jako symbol tradičních Velikonoc k nám připutoval z Německa, tudíž se jedná o symbol převzatý. Ale vzhledem k rostoucímu počtu „čokoládových zajíčků“ na pultech našich obchodů jistě neuškodí vysvětlit, co má zajíček společného s vajíčkem a proč je s ním v období velikonoc spojován.
V dnešní době bývá označován za tvora, který na Velikonoce přináší vajíčka (zejména čokoládová). Vysvětlení se dá najít podle několika známých výkladů. Podle jednoho je zajíci přisuzováno tajné roznášení velikonočních vajíček, protože přes svou plachost a strach z lidí, bývá na jaře vídán poblíž lidských obydlí, kde vyhledává potravu.Podle jiného výkladu bývalo zvykem do chleba pečeného ve formě tvaru zajíce položit vajíčko. Z toto můžeme usuzovat, že tak časem vznikla představa, že vajíčka skutečně přináší či dokonce snáší zajíc. Dříve také bývalo zvykem honit „velikonočního zajíce“, což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli. Zajíc ale nebyl jediným zástupcem zvířecí říše, kterému bylo přisuzováno nošení vajíček.
Tak třeba na Olomoucku odváděli rodiče své děti na Zelený čtvrtek po návštěvě kostela do zahrady, kde museli hledat dárečky od „Pámbíčkové slepičky“. V západních Čechách zas na Zelený čtvrtek snášel červená vejce kohout a ve středních Čechách (zejména na Rakovnicku, Berounsku a Křivoklátsku) nadělovala liška.

Beránek – pod pojmem velikonoční beránek si každý z nás okamžitě představí sladkou moučníkovou pochoutku, pečenou ve formě, tvaru beránka. Jako symbol byl a je znám nejen v křesťanství, kde byl symbolem Božího beránka, Ježíše Krista. Kupříkladu židovský bůh byl chápán jako pastýř, starající se o své stádo oveček.
Velikonoční beránek je jako obřadní pokrm znám od středověku dodnes. Nikde se bohužel nedochovalo, zda se jednalo o pokrm z masa či pečiva. Ale jelikož se masitý pokrm mohl jíst až po svěcení pokrmů, které připadalo na Boží hod velikonoční (velikonoční neděle) a pak také z důvodu, že beránka jako masitý pokrm si nemohl dovolit každý, se dá předpokládat, že naši předkové připravovali beránka pečeného z těsta jak slaného, tak i sladkého. Tomu odpovídá jeden starý recept, který jako suroviny mimo jiné uvádí rýži, rýžovou mouku, mandle a mandlový olej.

Oheň a svíce. Velikonoční oheň představoval především světlo, spojené s Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Oheň se zapaloval a světil o Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Stejně jako jarní slunce znamenalo vítězství nad zimou, stejně tak byl vykládán opětovný příchod Ježíše o Velikonocích.
Svíce patřila a patří k nejdůležitějším symbolům ve všech koutech světa. Světlo vždy symbolizovalo život. Podle staré tradice se svíce zapalovala od posvěceného ohně v noci z Bílé soboty na neděli, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Tato slavnost Vzkříšení se zahajovala vnesením zapálené svíce, za třikrát opakovaného zpěvu “Světlo Kristovo” do úplně tmavého, zhasnutého kostela. Byla to jakási připomínka křesťanům, jakým zásadním obratem je vzkříšení Krista – jako noc, která se proměňuje v den. Lidé vcházející do kostela si připalovali své svíce, čímž naznačovali, jak i oni byli Kristem ovlivněni. Tím se postupně celý kostel prozářil světlem. Zapálená svíce se ponořovala do vody, posvěcené na křestní vodu a zapalovala se od ní také křestní svíce. Bílá barva svíce symbolizovala čistotu, naději a nový život. Velikonoční svíce se v liturgii zapalovala jen od Velikonoc do Letnic, při křtech (což značilo, že každý křest souvisí s velikonočním „znovuzrozením“Krista) a také při pohřbech, kde se křesťané za mrtvého modlili, aby také on vstal k novému životu – k životu s Bohem.

Kříž. Symbol kříže, spojovaný především s křesťanstvím, byl znám a uctíván v různých kulturách i náboženstvích, jako významný symbol propojení božského a pozemského světa. V křesťanství patří kříž nejdůležitějším symbolům, z důvodu ukřižování Božího syna, Ježíše Krista.
Trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím, na kříži končili za své činy jen ti největší provinilci. Kříž má dnes řadu podob. K nejznámějším patří kříž ve tvaru písmena T (tzv. antoninský), kříž sv. Ondřeje ve tvaru písmene X, rovnoramenný řecký kříž a samozřejmě klasický křesťanský kříž s delším svislým ramenem, označovaný jako latinský (na něm byl ukřižován Ježíš).

Velikonoční kaktus. V mnoha domácnostech se setkáme s rostlinou s výrazně červenými květy, což je velikonoční kaktus. Pro laika je tento kaktus velice podobný kaktusu vánočnímu, jeho květy se vyvíjejí již v zimním období, ale rozkvétají až kolem Velikonoc a jsou oproti vánočnímu kaktusu pravidelné, listy má obroubené nápadným červeným lemem.
Místo původu má velikoční kaktus stejně jako kaktus vánoční v hlubokých brazilských pralesech, kde roste na stromech. Velice dobře se ale kaktusu daří i v našich zeměpisných šířkách. Velikonočnímu kaktusu se také někdy říká „věšák“ pro jeho dlouhé převislé listy.

Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Související příspěvky

Vložit komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a manipulací s těmito údaji prostřednictvím této webové stránky.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Tyto webové stránky využívají k poskytování svých služeb soubory cookies. Potvrdit Více informací

Podmínky využití textů naleznete na konci každého článku.