Nejslavnější vánoční píseň nesložil žádný slavný skladatel. Nebyl to ani zázrak, nešlo ani o skladbu na zakázku. Oba autoři byli obyčejní skromní a pokorní lidé a skladba Stille Nacht vznikla spíše z nouze.
Je tomu již více než 200 let, kdy se díky náhodě v malé rakouské vesničce Obendorf zrodila “Tichá noc”. Psal se 24. prosinec 1818, kdy se mladý, šestadvacetiletý pomocný farář Josef Mohr při psaní kázání na slavnostní mši dozvěděl od příležitostného varhaníka a učitele Franze Grubera z Arnsdorfu špatnou zprávu. Varhaní měchy byly děravé a zřejmě prokousané od myší. A tak hrozilo, že půlnoční mše bude bez hudby.
Jenže jákapak by to byla bývala půlnoční bez hudby. Farář Josef Mohr naštěstí přišel s možným řešením. Vzpomněl si, že má již nějakou dobu v šuplíku napsanou báseň, oslavující narození spasitele. Požádal učitele Franze Grubera, aby k ní složil nějakou pěknou a jednoduchou melodii pro půlnoční mši, kterou by bylo možné zahrát na kytaru.
Franz Xaver Gruber nelenil a velice rychle ji složil. S mrazivým podvečerem spěchal s hotovou “Tichou nocí” na faru, kde skladbu pro dva sólové hlasy, dětský smíšený sbor a kytaru začali hned zkoušet.
A tak o půlnoční mši 24. 12. 1818 měla svoji premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu píseň Tichá noc. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas a dětský smíšený sbor se zhostil refrénu.
Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu, kde se Tichá noc poprvé zpívala, se ale bohužel do dnešních dnů nedochoval. Spolu s dalšími domy ho smetla velká voda rozvodněného Salzachu.
Na stejném místě byla ale postavena nová kaple, která je o Vánocích v obležení jak místních obyvatel, tak i davů turistů. Jmenuje se příznačně podle Tiché noci: Stille Nacht Kapelle (Kaple Tiché noci). Naproti kapli je pak muzeum věnované Mohrovi a Gruberovi.
Z Oberndorfu přes německé Tyrolsko až do Ameriky
O tom, jak se píseň dál šířila do světa koluje nespočet legend. Podle jedné (nejčastěji zmiňované) zavítal do kostela v Oberndorfu varhanář Karl Mauracher z Fügenu, aby opravil porouchané varhany. Franz Xaver Gruber mu při té příležitosti asistoval a vypravoval celou příhodu. Když pak na opravené varhany zahrál Tichou noc, tak se varhanář dojetím rozplakal. Melodie jej tak nadchla, že si Tichou noc odvezl domů a při svých cestách za prací ji hrál, kde se dalo.
Díky tomu se s ní seznámil i rukavičkář Strasser z Zillertalu, který ji hrál na vánočních trzích v Lipsku v roce 1832. Odtud se dostala Tichá noc do repertoáru rodiny Rainerových rovněž z Zillertalu. Ti pak Tichou noc zazpívali nejen císaři Františku I. ve Vídni, ale také ruskému carovi Alexandru I. v Sankt Petěrburgu.
Do Ameriky se Tichá noc dostala především díky přistěhovalcům z Evropy.
Tichá noc ve 110 jazycích
Málokterá píseň se zpívá v tolika různých jazycích po celém světě jako Tichá noc. Rakouského obchodníka Otto Praxmarera to fascinovalo natolik, že před 35 lety začal sbírat všechny její záznamy. Dosud se mu podařilo shromáždit kolekci více než 650 verzí ve 110 jazycích. Tichou noc tak můžete slyšet nejen v zasněžených Alpách, ale i v tropických oblastech.
Kaple i okolí jsou každoročně v obležení lidí, kteří sem přijíždějí nejen z okolí, ale také třeba až z Japonska a Ameriky. Když se pak 24. prosince v podvečer rozezní Tichá noc, je to nesmírný zážitek, nepopsatelně dojemný okamžik.
Ukázka v originálním jazyce – němčině:
Anglická verze:
A naše česká verze v podání opravdového mistra Karla Gotta:
A na závěr jedna strašidelná legenda či lépe řečeno pověra z Bavorska, která se váže k této koledě.
Říká se, že: „…když se zpívá tato písnička jiný den, než 24. prosince, zemře kvůli tomu nějaký člověk.“
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet, foto:berchtesgaden.de, video: youtube.com