Bývalo zvykem, že mládenci dívku, která šla poprvé v novém roce na trávu, polévali vodou, prý aby nebyla lenivá.
Sena sečeného koncem května si hospodyně nesmírně vážili a dávaly je dobytku jako lék. Kdo sekal trávu o Svatodušní svátky, tomu by vypadalo tolik vlasů, kolik posekal stébel.
Utrhl-li hospodář na svátek svatého Jana Křtitele (24.6.) tři hrsti trávy ze sousedovy zahrady nebo louky a poté vešel po kolena do vody a trávu hodil za sebe, přetáhl tím veškerý užitek sousedova domu a hospodářství k sobě.
Louka zelená,
nepokosená,
dej, Bože rosy,
louka se zkosí
zítra do rána.
(Z Čech)
Jetelíčku náš,
pěknou vůni máš,
na tom našem poli
všecko se to trolí,
ty se zelenáš.
(Z Čech)
Kdo ví, kdo ví, co je seno?
Inu, když je posečeno
kvítí, tráva voňavá.
jenže nejdřív je to seno
a podruhé otava.
Končící senoseče byly znamením nadcházejících žní.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace