Dříve se posvícení slavilo většinou od sobotního večera do úterního rána, někde do čtvrtka, místy dokonce týden tzv. „od starého posvícení do mladého posvícení“, tedy od neděle do neděle. Avšak samotné přípravy na posvícení začínaly mnoho dnů předem čistěním stavení a dvorku. Zároveň s oslavami se konávalo mnoho zásnub a uzavíralo plno sňatků. O posvícení se scházelo celá rodina včetně širokého příbuzenstva a všichni svorně zasedali u bohatě prostřených stolů. Obecně platilo: Čím více hostů, tím větší pocta pro hostitelku
Dva dny před posvícením, tedy v pátek se zabíjela kuřata, kachny a husy, aby bylo dostatek masa. Chasníci postavili na návsi vysokou a rovnou posvícenskou májku, ozdobenou pestrými pentlemi jako svědka a strážce nadcházejícího veselí.
V sobotu před hodovou nedělí se posílaly přátelům z okolí koláče s pozváním, aby přišly na posvícení či na hody a proto se zvacím koláčům začalo říkat „zváče“. Zároveň s koláči se pekla posvícenská husa.
V neděli zahajoval posvícení slavnostní oběd, který se podával po návratu ze slavnostní mše a dokončení kuchyňské práce, zpravidla až kolem druhé hodiny odpolední. Tradičně nesměly na stole chybět různé koláče, husa nebo kachna se zelím, knedlíky, omáčky a na zapití pivo. Lidé si při obědě vyprávěli a povídali o úrodě, dobytku, o svatbě, o pohřbu, zkrátka se probíralo vše, co se událo od jejich posledního setkání. Po obědě se šlo do kostelíka na požehnání a jen skončilo požehnání, ozvala se hudba z hospody nebo z prostranství, kde byla umístněna májka.
Nejdůležitějším symbolem posvícení byla dobře vykrmená posvícenecká husa. Ta musela mít hodně sádla. Někde jí kvůli tomu dávali do volete minci, prý aby hodně trávila. Jinde husu krmili šiškami zadělávanými s dřevěným uhlím. Aby měla husa žluté sádlo, dostávala kukuřici. Při zabíjení neměl nikdo husu litovat, mělo se za to, že by se dlouho trápila.
Hostům, kteří se vraceli domů se dávala výslužka (koláče, buchty, zelí a maso).
Úryvek z knihy “Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Podzim”
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet