Úvod TradiceLÉTOPoutě Poutě

Poutě

autor: České tradice - Martin
258 zobrazení

Poutí se nazývaly pobožné návštěvy posvátných míst. Cílem bývalo nějaké vzdálenější posvátné místo, kde se lidé modlili a prosili za vyslyšení proseb. Ve světě patřily a dodnes patří k nejznámějším křesťanským poutím poutě do ˇJeruzaléma k Božímu hrobu, do Říma k hrobu svatého Petra a do Santiaga de Compostela ke hrobu svatého Jakuba staršího. Za nimi pak následují poutě do Fatimy, Lurd a na řadu dalších něčím výjimečných míst.

U nás bývalo takových míst na dvě stovky. Mezi nejznámější u nás patřily: Svatá hora, Stará Boleslav, Hostín a Velehrad. Pouť bývala velikým svátkem pro celou vesnici a okolí.

Chodit na poutě bývalo dříve na venkově zvykem, dokonce se dá říci, že se chodit muselo. Lidé mívali v paměti poutní neděle tak, jak šli za sebou a nevynechali ani jednu. Poutníci byli mnohdy i více dnů na cestě. Po cestě přespávali v hostincích, ty chudší i pod širým nebem. Nezapomínalo se na ty, kteří se kvůli chatrnému zdraví nebo stáří nemohli poutě zúčastnit. Poutníci pro ně nakupovali svaté obrázky, růžence, různé symboly jako olověné prstýnky (na Svaté hoře) a jiné památky, které měli připomínat pouť na svaté místo. Prodávaly se i různé voskové napodobeniny lidských údů. Pokud měl třeba někdo z rodiny, který zůstal doma, nemocnou ruku, koupil mu příbuzný napodobeninu z vosku a položil ji na oltář. Z tohoto vosku se pak zhotovovaly svíce na oltář.

Poutě neznamenaly pouze putování k nějakému posvátnému místu, ale šlo i o slavnost uctění památky světce, kterému byl kostel zasvěcen. Například Anenská pouť (na počest svaté Anny), pouť Prokopská a další.

Jak plynula doba, měnila se i povaha a smysl poutí. Od původního náboženského významu až po dnešní zábavní charakter. Ke změně podoby poutí přispěla i skutečnost, že šlo vždy o akci všelidovou, které se zúčastňovaly všechny společenské vrstvy.

Pouťová neděle ve vsi byla ve znamení stánků, houpaček, kolotoče, střelnice a chybět nesměly i prodavačky kyselých okurek. Místy zavítal na pouť i potulný varietní umělec a kartářka či planetářka. Pravý pouťový ruch vypukl teprve po nedělní mši tzv.„hrubé“ v místním kostelíku, při níž býval kostelík naplněn k prasknutí. Teprve po ukončení „hrubé“ bylo slyšet hudbu a střelbu ze střelnice. Všude vládl zvukový chaos, do něhož zasahovaly ochraptělé hlasy vyvolávačů a komediantů, oblečených v pestrých šatech, lákajících k návštěvě a zhlédnutí jejich vystoupení. Děti obsadily kolotoč a mládenci s děvčaty zas cukrářské boudy, nabízející velká perníková srdce s nápisy „Z lásky“ nebo „Z pouti“. Mládenci je kupovali bez ohledu na cenu. Za ně totiž měli šanci získat jiné – srdce děvčete. K vesnické pouti patřila i odpolední veselice, kam mířila místní chasa a kde se tancovalo zpravidla až do rána.

Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet

Podmínky převzetí článku či ilustrace

Vložit komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a manipulací s těmito údaji prostřednictvím této webové stránky.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Tyto webové stránky využívají k poskytování svých služeb soubory cookies. Potvrdit Více informací

Podmínky využití textů naleznete na konci každého článku.
X