Úvod Rodinné zvykyNarození Nemluvně

Nemluvně

autor: České tradice - Martin
211 zobrazení

Nemluvně, pokud z něho nechtěli rodiče mít člověka namyšleného, bylo oblékáno do starého oblečení. Obecně platilo, že čím mělo nemluvně starší prádélko, tím větší štěstí na něj čekalo.
Plenky se nesušily venku, protože by se tím prý dítěti vynášelo spaní. U děvčat zvyk nesušit plenky venku platil dvojnásob, protože by se prý takové děvče velmi brzo stalo svobodnou matkou.

Aby dítě nezemřelo, bývalo zvykem dítě darovat cizí ženě. Dítě se podávalo otevřeným oknem a žena jej pak přinesla do světnice a prodala matce zpět. Takto koupenému dítěti se prý smrt vyhýbala.

Po šestinedělí chodívaly návštěvy s malými dárky pro miminko a každý kdo přišel, chtěl si novorozené děťátko pochovat. Nejprve ale udělal malému na čele křížek a řekl: „Požehnej Pán Bůh“.
Nikdo z návštěvníků ale nesměl položit nic na kolébku, co by si pak vzal sebou, protože by malému odnesl spaní.

Když se dítě ve spánku usmívalo, tak se nemělo budit, protože prý ve snu vidělo svého anděla strážného. Pokud dítě nespalo a hledělo vzhůru, pak prý s andělem právě komunikovalo.

Cumlalo-li dítě prstíček, říkávalo se, že z něho bude jistě velký mudrc.
Do jednoho roku dítěte se mu neměly stříhat nehtíky, protože by pak nerostly. Matky měly miminkům do jednoho roku nehtíky okusovat, protože nůžkami by mu ustřihávaly věk.
Do prvního roku nemělo dítě zmoknout, aby nebylo pihovaté.

Dítě se nemělo nazývat andílkem, protože by bylo pyšné. Dítě se nemělo ani chválit, že je krásné, ale stejně každá maminka chtěla mít dítě voňavé a krásné. A tak se do koupele dítěti přidával libeček, aby bylo dítě hezké a líbivé. Mateřídouška se do koupele dávala zase proto, aby bylo dítě svěží a také trochu mléka, aby mělo bílou pleť.

Pokud mělo dítě na těle znamení, na které si nevidělo, mělo být v životě šťastné. Kudrnaté dítě mělo být v dospělosti velkým šibalem.

Spi děťátko, spi

Na dobrý spánek dítěte se používal prášek ze sušené rybí spánkové kosti. Na Bydžovsku prý zabíralo na dětskou nespavost koupání v devateru koření, nasbíraném v pravé poledne na svátek svatého Jiří. Většinou ale zabírala roztomilá ukolébavka, kterou maminka zpívala svému děťátku.

1.
Spi děťátko, spi,
zamkni očka svý.
Páb Bůh bude s tebou spáti,
andělíčky kolíbati,
spi andílku, spi.

2.
Spi andílku, spi,
zamhuř očka svý.
Až se vzbudíš za chviličku,
dá ti maminka kašičku,
spi miláčku spi.

3.
Spi milášku, spi,
zamkni očka svý.
dá ti buben a housličky,
nedá tě za svět celičký,
spi děťátko, spi.

Pokud dítě spalo u okna, muselo se dbát na to, aby na něj nesvítil měsíc. Měsíční svit mohl způsobit dítěti nějakou nemoc a proto se okno na noc zastiňovalo.
Po dobrém spánku se musel muselo dítě dobře najíst. Při kojení mu maminka kreslila po těle křížky, aby bylo během jídla chráněno. Kdyby bývalo dítě nedostalo během dne najíst, mohlo trpět náměsíčností.

S dítětem do jednoho roku se nemělo chodit k zrcadlu, protože by mohlo přestat růst.

Nemluví?

Kojící matka neměla jíst rybí maso, protože by dítě málo mluvilo. Stejně tak dítě, které bylo líbáno na ústa, nechtělo prý dlouho mluvit. Aby začalo brzy mluvit, brala sebou matka na návštěvu k sousedce vajíčko a klepala s ním dítěti o ústa. Zaručený způsob prý byl kousek buchty, rozžvýkaný v ústech cizího člověka a vložený do úst nemluvněte.

Jednoho dne ale nemluvně promluvilo a hodně prý záleželo na tom prvním slově. Pokud řeklo ma-ma, tak to znamenalo, že dalším přírůstkem v rodině bude děvče. Pokud ale řeklo ta-ta, pak se jako další člen rodiny měl narodit chlapec.

Zoubky

Když začaly růst zoubky, bylo dítě nevrlé a tak každá rada, jak ulevit dítěti i znavené matce, měla cenu zlata. Někde prý pomáhalo třít dětské dásně psím zubem, aby se zoubky co nejrychleji prořezaly. Jinde na to samé prý pomáhalo zaječí nebo slepičí sádlo.
S růstem zoubků bylo spojeno slintání dítěte, zvané také „kaní“. Pokud slintalo mnoho, pomohlo od toho, když mu matka protáhla mezi rty nit, kterou jako první upředla po jeho narození.
Pokud mělo dítě řídké zoubky, rostl z něho lhář.

První hraní

I takto malé děti si rády hráli a nejinak jejich maminky. Když se miminko protahovalo, maminka jej převalovala ze strany na stranu a při tom říkala:

Válím, válím chléb,
jestli se mi nepovede,
dám mu buchtu do hřibete
buch, buch, buch.

Při posledních slovech jemně miminko uhodila do zádíček.

Odstavování

Při odstavování dětí se dbalo na některé hluboko zakořeněné zvyklosti. Děvčátko bylo potřeba odstavit v první čtvrti měsíce, protože jinak by prý bylo „neforemné“. Chlapci se odstavovali při úplňku. Na nový měsíc se nedoporučovalo odstavovat, protože by z dítěte vyrostl záletník.

  • Dítě odstavené v čase setí by rozhazovalo majetek.
  • Odstavené v květnu by zas mělo brzo šedivé vlasy.
  • Děcko odstavené po žních by bylo chudé.
  • Odstavit jej na den svatého Valentýna se také nedoporučovalo, protože je tento světec v nebi málo oblíbený a Pán Bůh nedá na jeho přímluvy.

Aby dítě zapomnělo na kojení, měla jej matka posadit na zem a jemně do něj strčit, aby upadlo. Radilo se také, aby poslední kojení probíhalo v kostele nebo na půdě. To mělo dítěti přinést velké štěstí.
Se zlou by se ale matka potázala, kdyby se časem ke kojení opět vrátila. Z takového dítěte by vyrostl morous či můra – člověk, který byl neoblíbený, protože mořil a trápil slušné lidi.

Někde se držel zvyk, že se při odstavení položili na stůl věci: kniha, růženec, karty, peníze, hlína a metla. Pak se přineslo dítě a na jakou věc sáhlo jako první, to mělo ukázat jeho budoucnost.
Kniha – bude učenlivé
Růženec – bude pobožné
Karty – bude z něj karbaník
Peníze – bude bohaté, ale i lakomé
Metla – bude neposlušné
Hlína – nedožije se stáří

Postavit se na vlastní nohy

Do roka by mělo dítě běhat. Ne vždy se dítěti chtělo. Lechtalo-li se dítě do prvního roku na nohou, tak pak prý dlouho trvá, než se postaví na vlastní nohy.
Někde se doporučovalo vzít hůl žebrákovi, který by přišel žebrat o almužnu a hůl podat dítěti. To prý okamžitě začalo chodit.

Když mělo dítě křivé nožky, vzala jej matka v květnu před východem slunce na louku, kde se děti brouzdaly rosou a nohy se jim prý narovnaly.
Když se dítě učilo chodit, mělo mít při sobě datlovou pecku. Prý tak méně padalo a pokud přece jen spadlo, tak se mu nic nestalo.

Související příspěvky

Vložit komentář

* Použitím tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a manipulací s těmito údaji prostřednictvím této webové stránky.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Tyto webové stránky využívají k poskytování svých služeb soubory cookies. Potvrdit Více informací

Podmínky využití textů naleznete na konci každého článku.
X