Mikulášská nadílka – Antonín Jaroš
Je zima, snížek chumelí se,
a večer vpadl do kraje;
dnes, milé dítě, plod Tvé práce
snad za okénkem uzraje.
Tři divní lidé světem chodí,
ten plášť má, berlu čepici,
a druhý za ním zvonkem zvoní
po zasněžené ulici.
A třetí rohatá je šelma,
má ocas, řetěz, vidle též,
a do všech oken metlou tluče
a čeká, zdali otevřeš.
Mikuláš dětem naděluje,
četr prý i uhlí přiloží,
a nejkrásnější sny pak zbudou
všem malým dětem na loži.
——————————-
Mikuláš – Antonín Jaroš
Strejček náš Mikuláš
plný pytel nese,
celý je ohnutý,
hlava se mu třese.
Oříšky, jablíčka,
taky kousek uhlí,
nežli to roznese,
bude celý ztuhlý.
——————————-
V den sv. Mikuláše
Sotva bylo po klekání,
zazněl zvenku znenadání
zvonku hlas – a potom -hlele!
Mikuláš k nám vkročil směle.
Bílé vousy jako z vaty,
na čepici křížek zlatý
a na říze sněhobílé
hvězdičky se třpytí mile.
Ač s andělem v plné kráse
na dětičky usmívá se,
k mamince se tulí Berta,
velice se bojí čerta.
“Nenaříkej, zlaté robě,
s dárečkem jsme přišli k tobě,
kolébku ti nesem zlatou
a v ní pannu boubelatou.”
“A ty, čerte, zůstaň vzadu,”
praví svatý – hladí bradu,
“vždyť Bertička tato malá
rodičů svých nehněvala!”
Pak otázka jizbou letí:
“Poslouchají vaše děti?”
“Poslouchají,” matka nato!
“Odměním je tedy za to!”
Po těch slovech anděl bílý
s košem dárků k dětem pílí:
kožíšky a beranice,
botičky a rukavice,
cukrovinky a jablíčka,
harmoniku a koníčka
před užaslé klade děti –
jásot rázem jizbou letí.
I Bertička u mamičky
nebojí se již metličky,
kterou čertík mává v síni;
tou dostanou asi jiní.
Mikuláš si hladí bradu,
řetězem čert řinčí vzadu,
hubuje a mručí vztekle
až je v síňce jako v pekle…
Praví svatý: “Děti zlaté,
ať rodiče posloucháte,
po roce k vám přijdu zase!”
Odchází a usmívá se…
——————————-
Ententýky dva špalíky,čert chytil dva uličníky,
co maminku zlobili,
v pekle budou zachvíli.
——————————-
Čerte, čerte nechoď k nám,
nemysli si, já tě znám.
Čerte, čerte ty mě zlobíš,
vím, že dětem uhlí nosíš.
A kdyby nám anděl něco dal,
ty bys nám to čerte všechno vzal.
Mikuláši – Hanuš Sedláček
Mikuláši, už se práší
na ulici bílý sníh,
neseš-li nám svoje dárky,
přivez nám je na saních!
Až Tvůj zvonek zahlaholí,
bude u nás radost, smích,
bude u nás jako v ráji,
třeba venku padá sníh.
Mikuláši, ať se práší
snížek v celé krajině,
s Tebou přijde radost dětem
v každé české dědině.
——————————-
V Mikulášský svatvečer – Karel Hroch
Mikuláši, ale, ale,
pročpak dáváš nebi vale?
Svatý Petr s klíči v rukou
otvírá těm, kteří tlukou.
Mrzutě si přitom brouká,
že jen k zemi každý kouká.
Mikuláš však rukou kyne,
klíčníkův hněv rázem hyne.
Svatý Petře, hle tam dole,
všude vidět prázdná pole.
Kousek ráje jim tam nesu,
aspoň trošku nebes plesu.
A to vezmi ráj si celý,
volá nebes strážce bdělý.
Hlavně však dej lásky hojně,
ať tam žijí bohabojně!
——————————-
Mikulas je hodny pan,
nosi detem marcipan
a zlobivym brambory
do tatovy backory.
——————————-
Kde se vzal, tu se vzal
Mikuláš pod okny stál
v ruce velkou berličku
na hlavě měl čepičku
z bílých vousů teplý šál
takhle děti vypadal.
——————————-
Mikuláši přijď dnes k nám
písničku ti zazpívám
přines prosím trochu dobrot,
můžeš je dát třeba do bot
dáváš dárky pro radost
pro každého jich máš dost.
——————————-
Když se čerti ženili bylo v pekle teplo
tancovali rejdovák až jim z čela teklo
ten nejstarší lucifer jako kozel skákal
uhodil se do palce a pak v koutku plakal
když se čerti ženili to vám bylo peklo
tancovali rejdovák a ze všech jen teklo.
——————————-
Kolíbala bába čerta na peřízku dubovim
hajej dadej můj čertíku však já na tě nepovim.
——————————-
Padá snížek bílý,v okna bije mráz
bílá paní zima už je tady zas.
Mikuláš odešel, už je za vraty
za ním poskakuje čertík rohatý.
Rozcuchaní vrabci sedí za plotem
než se nadějem, bude Štědrý den.
——————————-
Mik, miku, mik, miku, mikuláš
přišel s čertem na koláč,
mik, miku, mik, miku, mikuláš,
přinesl nám zimní čas.
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál,
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku,
z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal!
——————————-
Mikuláši, Mikuláši,
kdo to tady děti straší
kdo to chrastí řetězem,
kdo to přišel s Tebou sem?
Rohatý, střapatý s kožichem až na paty,
rohatý, střapatý, černý chlupatý.
——————————-
Mikuláš ztratil plášť,
mikuláška sukni,
přišli k nám pod okno,
byli oba smutní.
——————————-
Za oknem už padá snížek,
zvedni očka od barevných knížek,
vždyť za chvíli příjde náš,
s bílým vousem Mikuláš!
Je to chlapík jako buk,
a v nůši má gáblík,
třes se pred ním holka, kluk,
kdos zlobil jak ďáblík.
Připravme si pro něj píseň,
ať z nás spadne všechna tíseň,
nenaříkej před ním běda,
Mikuláš je hodný děda!
——————————-
Náš, náš Mikuláš
nese dárky hodným dětem,
náš náš Mikuláš
nese dárky nám.
Když Mikuláš naděluje
čertík za ním poskakuje.
Náš náš Mikuláš
nese dárky nám.
——————————-
Čertici se narodilo tuze krásné mimino.
Když ho čertu ukázala, křikl: hurá, mamino!
Z té radosti dělal věci, že se tomu každý smál,
kulil svoje černé oči, ocas k vidlím přimotal.
——————————-
Mikuláši, mikuláši
proč mě dneska čerti straší?!
Já nezlobim maminku,
jenom někdy chvilinku…
a pak běžím dát jí pusu
a pak tiše bez rámusu
jdu si s tátou hrát
nebo klidně spát…
——————————-
Mikuláši, Mikuláši,
neber sebou čerty radši,
vezmi sebou anděly,
ti nám něco nadělí. Čert nosí pytel a metlu,
myslí si že se ho leknu.
Dělá na mě bububu
a já se ho bát nebudu.
——————————-
Čerti a čertidla
vařili povidla.
A malý čertíček
spálil si prstíček,
když si chtěl osladit
svůj mlsný jazýček.