Větvička jmelí by neměla chybět o Vánocích v žádné domácnosti. Čím více je na větvičce bílých bobulek, tím větší štěstí vás má čekat v novém roce.
Tato stálezelená rostlina je odpradávna obestřena jakýmsi tajemnem a mnoha legendami. Jmelí bylo součástí pohanských obřadů. Bylo symbolem života a ochranným talismanem. Věřilo se, že díky svým lepivým semenům má moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví.
Z Anglie pochází zvyk, že muž může políbit každou dívku či ženou, kterou potká pod zavěšeným jmelím. Za každý polibek se utrhne jedna bílá bobulka. Poslední se na jmelí nechá až do dalších Vánoc, aby z domu neodešla láska.
Když se tento zvyk dostal ve středověku do Německa a Švýcarska, věšeli majitelé nevěstinců jmelí vedle červené lucerny jako příslib prodejné lásky. V Irsku zase jmelí upevněné nad vchodem slibovalo poutníkům pozvání k dobrému jídlu a mělo bránit čarodějnicím a zlým duchům provádět nekalé rejdy. Jmelí pověšené nad štědrovečerním stolem mělo v Rakousku zaručit v příštím roce bohatou úrodu.
Podle jedné z křesťanských legend rostl jmelí jako strom. Z jeho větví prý Josef vyřezal o Vánocích kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech poté strom porazili Římané. Z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Strom jmelí pak seschl do malých keříků a stejně jako věřící jsou živi z Kristova těla, tak i jmelí ze živin jiných stromů.
Jmelí má přes tisíc odrůd Není jednoduché je v přírodě nalézt. Je takzvaným poloparazitem. To znamená, že není úplně závislé na svých hostitelích – listnatých stromech, hrušních, jabloních i javorech. Ptáci roznášejí jeho semena, ze kterých po zakořenění vyrazí listy.
Parazitující rostlina není svému hostiteli příliš na obtíž, potřebuje od něj pouze vodu a minerály, fotosyntézou si vytváří vlastní živiny. Je téměř nezničitelná, umírá až se stromem, s nímž žije. Například na cedrech můžete najít jmelí staré až čtyři sta let. Roste i na jehličnatých stromech, odrůdy jsou však drobnější než na listnáčích.
Zdroj : MF Dnes a České tradice