Zlato, kadidlo a myrha, to byly dary, které malému Ježíškovi přinesli sv. Tři králové. Co přesně tyto dary představovaly se můžeme dnes jen domnívat. Jisté ale je, že všechny tyto dary byly v tehdejší době nejen velmi drahé, ale i cenné pro svou léčivou sílu.
Zlato
Zlato je a samozřejmě i vždy bylo nejušlechtilejším kovem a symbolem bohatství. Zlato mělo v dávných dobách významnou údahu jako platidlo. Zdobilo významné chrámy a královské paláce, každý, kdo něco znamenal býval ověšen zlatými šperky.
Velká naleziště zlata byla na území dnešního Egypta. V biblických dobách zlato sloužilo nejen jako platidlo a ozdoba, ale také bylo symbolem něčeho, co má větší a trvalejší hodnotu než samotný kov. Zlato bylo jedním ze tří darů, které podle Matoušova evangelia položili mudrci k nohám narozeného Ježíška. Tento vzácný kov měl odkazovat na Kristovu královskou důstojnost, protože daň králům se v té době odváděla ve zlatě.
Kadidlo
Kadidlo bylo díky své vůni, navozující slavnostní atmosféru, v mnoha náboženstvích velmi vyhledávané. Šlo o směs vonných dřevin a pryskyřic, myrhy, semínek, kořenů a usušených květů. Kadidlo se pálilo na rozžhaveném dřevěném uhlí v kadidelnicích, čímž se uvolňoval vonný dým.
Kadidlo se prodávalo v podobě malých, místy průhledných, kulovitých kousků barvy světle žluté nebo bledě červené, na povrchu voskově lesklých. Kadidlo se mimo vykuřování v chrámech používalo odedávna k výrobě mastí a léků.
V nejjižnější části Ománu, dnešním Dafáru, se začal pěstovat kadidlovník pravý (Boswellia sacra) už ve starověku. Spolu s jinými vonnými esencemi se zrna této pryskyřice používala v kadidelnicích v chrámech po celém světě – v Egyptě, na Blízkém východě i v antickém Římě. Byl to velmi důležitý produkt pro náboženské obřady, v křesťanských chrámech se kadidlo k vykuřování používá i dnes.
Římský spisovatel Plinius starší v 1. století uvedl, že obchodování s kadidlem udělalo z obyvatel Ománu jedny z nejbohatších lidí světa. Kadidlo bylo ceněno více než zlato. V 2. století se už vyváželo přibližně 3000 tun kadidla za rok do Řecka, Říma a zemí kolem Středozemního moře.
Myrha
Myrha byla hmota-šťáva, vytékající ze stejnojmenného keře, která na vzduchu ztuhla ve žluté, červené či hnědé průhledné kousky o velikosti ořechu, za kterou se platilo zlatem. Proto si ji mohli dovolit jen největší boháči. Myrha byla velmi ceněna ve starověku a její hodnota byla v často větší než její váha ve zlatě. Ve starém Římě byla ceněná na pětinásobek ceny kadidla, které bylo později daleko populárnější. Jinak se používala při vykuřování v chrámech nebo při různých slavnostech. Myrha také bývala v minulosti používána jako balzámovací mast a až do konce 15.století se používala v kadidle při pohřbech a kremacích. Římané zas myrhu přidávali k vínu, aby nasálo libou vůni a také si ji vtírali do vlasů. Podobně jako kadidlo patřila i myrha mezi vonné látky s léčebnou schopností. Dnes bývá také používána v různých kosmetických přípravcích a produktech jako například v parfémech, zubních pastách nebo v pleťových vodách.
Myrha je známa dodnes jako jeden z darů králů, kteří se v Evangeliu podle Matouše přišli klanět narozenému Ježíškovi.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet