Důležitou součástí svatojánských slavností bývala svatojánská kytice obsahující devět svatojánských květin. Její skladba se krajově lišila, oblíbená však byla především mateřídouška, mezi další časté byliny patřila bylina svatého Jana (třezalka tečkovaná), svatojánský černobejl (pelyněk černobýl), svatého Jana bylina (pelyněk pravý), svatojánská kadeř (komonice lékařská), svatojánské zelí (rozchodník prudký), svatojánská kytka (kopretina bílá), modráček (chrpa polní), slzičky Panny Marie (hvozdík kartouzek), verbena (sporýš lékařský) a vlčí ocas (blín).
„Kde v domě bezovej, lipovej květ, heřmánek a hadí koření, tam není bolesti, tam není mření.“
O svatojánské noci měly čarovné a léčivé byliny největší sílu a magickou moc předvídat. Chtělo-li děvče vědět, za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí (kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek), a to aniž by při tom promluvilo nebo se ohlédlo. Večer si devatero kvítí dalo pod hlavu pod polštář a ve snu se jí prý zjevil její vyvolený.
Děvčátko malý
po poli chodí,
hledá sobě bylinečku,
hlava ho bolí.
“Bylinko malá,
kdybych tě znala,
jistě bych si mládenečka
přičarovala.
Alen ne všecky,
jenom jednoho,
vybrala bych sobě ze sta
nejvěrnějšího.“
(Z Klatovska)
Chodila po roli,
trhala kúkoli
aj tu dobromysel,
co by šohaj přišel.
Chodila po hájku,
trhala polajku,
trhala, volala:
Pojď ke mně šohajku!
(Z Moravy) polajka=máta
Babka kořenářka
Kdes chodila dnešní noci?
“Sbírat bejlí na nemoci.“
Kdopak s Tebou chodil,
kdo tě lesem vodil?
“Nejmilejší přítel,
sám svatý Jan Křtitel.“
(Z Pošumaví)
Všecko koření
od Boha stvořený,
jenom bludném kořen
od ďábla je stvořen.
Ukaž se mi bylinko boží,
co nemoc zaháníš
a zdraví množíš!
Schovej se kořínku z pekla!
Staň se tak, jak jsem řekla!
(Z Čech)
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet