Název velikonoce pochází z „velké noci“ ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Neděle po Bílé sobotě (1.neděle velikonoční) je počátkem velikonočního období.
V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstával doma, neboť tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy (beránka, mazanec, chléb, vejce a víno).
Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Bylo zvykem že každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.
Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velkou neděli jedlo společně vejce, uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Kdyby býval někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, s kým jedl na Boží hod vejce a prý by hned nalezl cestu zpět.
Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky.
Na Kravařsku se konaly obřadní jízdy na koních s křížem do polí.
Zdroj: České tradice, knižní archív České tradice, internet
Podmínky převzetí článku či ilustrace