Název anděl pochází z Řeckého angelos, což značí posla předávajícího zprávu. Andělé jsou odedávna vnímáni jako prostředníci mezi bohem a lidmi.
V bibli jsou andělé jako nadpřirozené bytosti, které jsou u zrození lidí a při jejich umírání se ujímají jejich duší.
Andělé jsou napříč všemy národy zřejmě nejoblíbenější postavou nejen vánočního a předvánočního období. Pokud se zaměříme na období adventní a vánoční, tak se s postavou anděla setkáváme poprvé 5. prosince, tedy v předvečer svátku svatého Mikuláše, kdy tohoto světce spolu se zástupcem pekla čertem, doprovází při jeho návštěvách dětí.
Anděl většinou je zobrazován jako čistá bytost, na sobě dlouhé bílé šaty, rozpuštěné vlasy a na zádech velká křídla. Na hlavě mívá čelenku se zlatou hvězdou, případně nad hlavou mívá svatozář. Díky idové představivosti jsou andělé vnímáni jako bezpohlavní bytosti s tvářeni nevinných dospívajících dívek.
Postava anděla nechybí v žádném betlémě, kdy jako posel Boží se vznáší nad jesličkami s právě narozeným Ježíškem. V rukách má svitek s nápisem Gloria. Gloria je latinské slovo, které v překladu znamená “sláva”.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet, Malá encyklopedie Vánoc