Historie tradice
Tradice adventní věnce nepatří mezi nijak staré zvyky. Její historie se začala psát teprve v první polovině 19. století. První písemná zmínka pochází z roku 1838 z německého přístavního města Hamburku, kde se na počátku adventu objevil nade dveřmi sirotčince věnec vyřezávaný ze dřeva. Jeho tvůrce teolog J.H.Wichern na něm každý den adventu zapálil svíčku, o adventní neděli větší svíci a pod věnec umístil kasičku pro milodary určené pro osiřelé děti. Z Německa se věnec rozšířil do dalších zemí a z původně vyřezavanýh a na zeleno obarvených věnců se stávaly věnce zhotovené ze zelených větviček jehličanů. Živé větvičky symbolizovaly věčný život. Od té doby co se adventní doba ustálila na čtyřech nedělích, jsou na adventním věnci čtyři svíčky.
Podoby adventních věnců
Adventní věnec, určený na stůl má v současnosti obvykle podobu věnce z jehličnatých větví, ozdobeného 4 svícemi, ale oblibu získávají i netradiční tvary jako štola, kdy jsou svíce umístněny nikoliv do kruhu, ale vedle sebe v řadě. Adventní věnce určené na domovní dveře, jsou zavěšené na stuhách a svíčky zde nahrazují dekorativní šištičky, stuhy, bobule ad.
Svíčky na adventním věnci by měly být v barvě fialové s výjimkou třetí, která má být růžová podle barvy roucha, oblékaného při mši na třetí adventní neděli, která je mezi věřícími známá jako Gaudete (Radujte se).
V některých zemích (USA, Velká Británie) je populární nahrazovat fialové svíčky za modré. Jiné varianty adventního věnce obsahují i pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol duchovní čistoty a Vánoc, často také jako Neposkvrněné Panny Marie, nebo symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá tato pátá svíčka nazývána jako “Kristova svíčka”. Zapaluje se na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je oblíbenou tradiční sváteční barvou Vánoc v Západní Evropě. U protestantských církví ve Velké Británii se nejčastěji n aadventním věnci objevují čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu.
Symbolika
Rozsvicování svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou více než 2000 let. Jedná se o slavení svátků světel Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Podle některých zdrojů se jedná o převzetí pohanského zvyku, kdy se uprostřed zimy zapaloval oheň v zeleném kruhu, symbolizující slunce a život.
Adventní věnec se svým tradičním uspořádáním čtyř svící má symbolizovat Kristův kříž. Čtyři svíčky samozřejmě symbolizují čtyři adventní týdny, které předcházejí Vánocům. Světlo svíček pak má připomínat Krista. “Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.” (Jan 8, 12).
Z pohanských dob připomíná adventní zvyk, kdy si v zimním období lidé nosili do svých příbytků čerstvé zelené větve, čímž poskytovali bydlení dobrým duchům a ti je za to chránili.
Je tradicí, že na adventním věnci svíčky jsou vždy zapalovány proti směru hodinových ručiček.
Zdroj: knižní archív České tradice, internet